eBooks

Jean Arthur Rimbaud, Opilý koráb

Jean Arthur Rimbaud, Opilý koráb

Když plul jsem po Řekách, jež nelítostně pádí,
tu jednou musil jsem dát sbohem lodníkům:
křiklaví divoši k nim vpadli v lodní zádi
a nahé přibili je k pestrým kolíkům.

Autor: Petr Cempírek  •  Vydáno: 27.3.2013 9:30  •  Přečteno: 2200x  •  Komentářů: 0

Jean Arthur Rimbaud, Sezóna v Pekle

Nemýlím–li se, býval svého času můj život hostinou, při které se otvíralo kdejaké srdce, při které tekla vína všeho druhu. Jednou večer jsem si posadil na klín Krásu. – A shledal jsem, že je hořká. – A urážel jsem ji. Obrnil jsem se proti spravedlnosti. Utekl jsem. Vám, ó čarodějnice, ó trampoty, ó nenávisti, byl svěřen můj poklad! Dospěl jsem až tam, že v mé mysli pohynula veškerá lidská naděje. Vrhl jsem se tlumeným skokem dravce na každou radost, abych ji zahladil. Svolal jsem katy, abych se zahryzl při dokonávání do pažby jejich pušek. Svolal jsem pohromy, abych se udusil pískem, krví. Neštěstí bývalo mým bohem. Natáhl jsem se do bláta. Osušil jsem se v povětří zločinu. A zahrál jsem pěkné, ztřeštěné kousky. A jaro mi přivodilo ohavný, idiotský smích.

Autor: Petr Cempírek  •  Vydáno: 28.2.2013 20:35  •  Přečteno: 1943x  •  Komentářů: 0

Karel Hynek Mácha, Máj

Byl pozdní večer — první máj — večerní máj — byl lásky čas. Hrdliččin zval ku lásce hlas, kde borový zaváněl háj. O lásce šeptal tichý mech; květoucí strom lhal lásky žel, svou lásku slavík růži pěl, růžinu jevil vonný vzdech. Jezero hladké v křovích stinných zvučelo temně tajný bol, břeh objímal je kol a kol; a slunce jasná světů jiných bloudila blankytnými pásky, planoucí tam co slzy lásky. I světy jich v oblohu skvoucí co ve chrám věčné lásky vzešly; až se — milostí k sobě vroucí změnivše se v jiskry hasnoucí — bloudící co milenci sešly.

Autor: Petr Cempírek  •  Vydáno: 28.2.2013 18:42  •  Přečteno: 2466x  •  Komentářů: 1

Strana:  1 2   další »